Čtení dříve a dnes

Spisovatelé, kteří se ve své době proslavili nebo byli glorifikováni alespoň po smrti následujícími generacemi, by se dnes možná v hrobě obraceli, kdyby viděli realitu, v níž v současnosti žijeme. Věru by se asi necítili dobře, kdyby viděli, oč jsme dnes jiní než jejich tehdejší generace.
Představte si namátkou třeba Aloise Jiráska.
historická literatura
Kdyby se tento dnes usadil u počítače a začal na něm datlovat své dílo, díky němuž se stal nesmrtelným, co by následovalo? Uložil by na nějakou tu webovou stránku své Psohlavce a výsledek? Nikdo by je nečetl. Čímž samozřejmě nechci naznačit, že jsme to nadšeně přelouskávali my, kdo jsme mládí prožili ještě v době, kdy namísto virtuální reality panoval reálný socialismus, jenže… Uložil by to tam, možná by mu na to pár lidí i kliknulo, ale pak by to veškeré snažení skončilo někde v internetovém balastu. Prostě proto, že šlo o vlastně banální lokální konflikt, jenž je nezajímavý třeba ve srovnání s boji v Afghánistánu nebo s policejním zásahem při posledním fotbalovém utkání spojeném s potyčkami fanoušků.
Tentýž autor by mohl na témže internetu publikovat třeba i své Temno. Jenže… jako thriller snad i dobré, jenže moc dlouhé a rozvláčné. Chtělo by to seškrtat, zahustit děj a pak snad…
staré písmo
A Staré pověsti české? Naráz nestravitelné, na pokračování ne zase až tak záživné. A navíc ten obsah! To o dívčí válce by se sice mohlo líbit feministkám, jenže ty by vzápětí protestovaly proti tomu, jak a proč se zahazovala vysoce postavená kněžna Libuše s prachobyčejným oráčem, to o praotci Čechovi by bylo označeno různými Dienstbiery a Okamury jako fake news v záležitostech migrační krize, proti Bivojovi by mohli protestovat ekologičtí aktivisté kvůli tomu kanci. A #MeToo by se určitě ohrazovalo proti tomu, jak se tam zachází se ženami a jak jsou tyto vesměs v područí mužů.
Jirásek by už dnes prostě neuspěl. Na netu by ho nikdo nečetl, protože nedokázal dodržovat ani elementární zásady psaní známé třeba z . Nevěnoval se přece neokoukaným tématům, překračoval délku dobrého článku, tedy 1800 až 2500 znaků, psal i dost složitá souvětí, jež dnešní čtenáře odrazují. Pak měl i moc široký záběr témat, což by čtenáře spíše odrazovalo, neměl by stabilní čtenářskou základnu. A fakt, že nikdy nevyužíval ke svému zviditelnění ani žádných copywriterů SEO agentury, by to jenom dorazil.
dual screen
Protože dnes se čte jinak než kdysi. A „Jiráskové“ musí myslet i na to, aby svým dílem pokud možno nepřekročili dva a půl tisíce znaků.